ROVER 75 - gentleman mezi auty

Rover -  Historie legendy

www.1234.cz

Značka Rover ztělesňuje do jisté míry osud celého britského automobilového průmyslu, který se vyznačuje dlouholetou tradicí, propojováním firem, dobrými i horšími obdobími a vytříbenými technickými konstrukcemi. Vozy Rover vždy představovaly komfort, kvalitu a solidnost, doplňovanou konzervatismem, ale také technickou vyspělostí.

A jak to vlastně začalo? John Kemp Starley a William Sutton založili v roce -1877- v Coventry firmu Starley and Sutton vyrábějící jízdní kola, která se ve velmi krátké době proslavila svou výbornou kvalitou. V roce 1885 Sutton firmu opustil a Starley začal prodáva jízdní kola pod značkou Rover. O jedenáct let později se firma přejmenovala na Rover Cycle Company Limited a již měla ve svém výrobním programu velmi populární tříkolky Roamer. V roce -1902- představila firma první motocykl vlastní konstrukce: Rover imperial s motorem o výkonu necelých 2,5k.

První čtyřkolový Rover 8HP Single -1904- byl logickým vývojem firmy Rover v před. Jeho konstrukce, kterou vytvořil Edmund Lewis-knstruktér firmy Daimler obsahovala řadu technicky převratných řešení jako vodou chlazený jednoválec 1.327ccm / 5,9kw s třístupňovou převodovkou a rozvodovkou. Jeho menší sourozenec Rover 6HP se vyráběl v letech 1905 - 1912, měl motor o objemu 780ccm 4,4kw a dosahoval v té době poměrně vysoké rychlosti 36km/h. Ve stejných letech se pracovalo na čtyřválcovém modelu Rover 16/20HP, jehož motor měl objem 3.199ccm. V roce 1907 se zůčastnily dva tyto vozy silničního závodu Tourist Trophy, kde na trati dlouhé 388km zvítězil Courtis průměrnou rychlostí 46km/h. Ve stejném roce se objevil typ Rover 20HP s motory 1.600 a 2.500ccm a zároveň vznikla druhá Lewisova konstrukce menšího Roveru 10/12HP se čtyřválcem 2.297ccm. V roce 1908 vznikl dvouválcový Rover 12HP a brzy čtyřválec 15HP 2.497ccm zkonstruovaný Bernardem Wrightem. Čtyřválec bohužel provázely četné poruchy hnacího hřídele a tak Wright přesvědčil vedení firmy o nové pohonné jednotce a tak se v roce 1911 objevil model 8HP s jednoválcem 1.041ccm a model 12HP s dvouválcem 1.882ccm. Nedlouho poté však firma od jedno a dvouválcové konstrukce ustoupila. Na podzim 1911 byl představen nový model Rover 12HP pod vedením nového šéfkonstrukéra Owena Clegga, který přešel od firmy Woseley, a ovlivnil další produkci.

Rover 12HP měl řadový čtyřválec 2.297ccm a 28k s rozvodem OHV. Rover v roce 1912 nabízel nejširší nabídku automobilů na světě, ale byl to právě Clegg, který u firmy rychle prosadil orientaci na jediný model a také efektivnější výrobní cyklus po dávkách a nejvýše 500ks sériích.

Po první světové válce, přesněji 1919, obnovil Rover výrobu lehce upraveného 12HP, který dostal označení Twelve. Cleggův nástupce Mark Wild prosadil v roce 1924 jeho zásadní modernizaci a vůz dostal kromě jiného čtyřstupňovou převodovku Fourteen. Automobilka se rozhodla opět vyrábět malé a levné vozy. Roku 1920 předvedla na trhu nový model Eight s ležatým, vzduchlem chlazeným, dvouválcovým motorem s protilehlými válci typu boxer a stojatými ventily s obsahem 998ccm a výkonem 14k. Vůz měl třístupňovou převodovku, žepřinový rám, tuhé nápravy s listovými péry a jezdil rychlostí 72km/h. Model Eight sice připomínal vozítko, ale firma s ním slavila výrazné prodejní úspěchy. V roce 1924 model Eight vystřídal nový model Nine se čtyřválcem 1.074ccm. Typ Nine byl nahrazen typem 9/2 představeným na Londýnském autosalonu 1925. Automobil měl vodou chlazený čtyřválec 1.047ccm s rozvodem OHV. Následoval model Ten s 1,2L OHV motorem a od roku 1929 byly nabízeny uzavřené karoserie typu Ten s chromovanými díly, navíc s průhledným a odnímatelným dílem střechy. V roce 1923 zkonstruoval Wild nový vůz se šestiválcovým motorem 3,4L odvozeným od modelu Fourteen - bohužel jeho sériová výroba se nerozběhla. Větší úspěchy neměl bohužel typ 14/45 se čtyřválcovým motorem prodávaný v letech 1925-1928 2.132ccm. Také následný typ 16/50 s novým výkonějším šestiválcem 2.413ccm vzniklým přidáním dvou válců nevzbudil velký zájem zákazníků. Na podvozku typů 14/45 a 15/50 postavil sportovní modely Torpedo s upraveným motorem a člunovou zádí.

V roce 1928 postavila automobilka nový typ: Rover Light Six s dvoulitrovým šestiválcem 2.023ccm, který dosahoval konstrukční rychlosti 112km/h. Dodával se také jako limuzína s prodlouženým rozvorem. Rover Light Six se stal v třicátých letech základem Roverů a jeho objem byl navýšen až na 2.565ccm a v modifikacích byl na trhu až do roku 1947. Začátkem třicátých let, v době tíživé finanční situace, vznikl vůz Ten special, z něhož byli později odvozeny modely 12HP a Pilot. Na počátku hospodářské krize měl Rover neobyčejně široký a neuspořádaný výrobní program, který dovedl Rover v roce 1932 málem k bankrotu. Nové vedení firmy v roce 1933 zavedlo opravný program, který přinesl mimo jiné zlepšenou kvalitu a v té době vznikl nový model Rover Speed pilot vybavený šestiválcem 1.577ccm a 39,7kw který dosahoval rychlosti až 128km/h. První kompletní typová řada Roverů pod taktovkou nového vedení firmy byla představena v roce 1933. Je přirozené, že stále přežívala starší řada Roverů -  Meteor 16 a Speed 12. Nová řada obsahovala typy Rover 10HP čtyřválec 1.389ccm 1933-38 / Rover 12HP 1.496ccm / Rover 14HP šestiválec 1.577ccm a Rover Speed 14HP 1933-36, k jejím charakteristickým rysům patřily rozvody OHV a čtyřstupňové převodovky. Tato produkce umožňovala vznik mnoha vzácných zakázkových unikátů. Druhá etapa ozdravného programu na sklonku 1936 směřovala k omezení počtu vyráběných karoserií na dvě základní řady, které by mohli být osazeny na kterýkoliv typ. Nový výrobní program 1937 obsahoval vylepšené typy 10HP, 12HP, 14HP, 16HP, Speed model a také

Rover 20HP. Na změny z roku 1937 automobilka navázala na výrobu po druhé světové válce, během níž byla část továren vybombardována. V prosinci 1945 Rover obnovil výrobu a v nových prostorách se začaly produkovat předválečné Rovery 10HP a velmi brzy se k němu přidali Rovery 12HP, 14HP, 16HP.

  V roce 1947 se objevil koncept malého terénního auta s pohonem všech kol Land Rover. S tímto nápadem přišel generální ředitel firmy Maurice Wilks (od roku 1929), který jako mnoho farmářů na svém statku používal dva vyřazené armádní Jeepy. Inspiroval jej také lehký traktor Ferguson, který v licenci vyráběla Standart Motor Company v Coventry. Land Rover s motorem IOE s objemem 1.599ccm měl světovou premiéru na autosalonu v Amsterodamu v roce 1948 a velmi brzy se jeho výroba dostala až na 100ks týdně. V únoru 1948 představil Rover vozy nové generace P3 60 se čtyřválcem 1.595ccm (1953-59) a P3 75 se šestiválcem 2.103ccm. Tyto automobily měly stejné šasy s přednímy nezávisle zavěšenými koly a nesly názvy Sports a Saloon. 

Na podzim 1949 se objevil vůz nové konstrukce, P4 75. Měl pontonovou karoserii s měkce se svažující zádí a zvětšeným interiérem. Díky umístění třetího světlometu uprostřed masky si automobil vysloužil neformální přezdívku Cyclop. Ve výrobním programu se v různých formách: P4 60 (1953-59), P4 75 (1949-59), 80 (1959-62), 90 (1953-59), 95 (1962-64), 100 (1959-62), 105 (1958-59), 105R a 105S (1956-58) a 110 (1962-64) udržel se až do roku 1964 a celkem jeho prodej přesáhl tehdy rekordní hranici 130.000kusů.

V padesátých letech se zdálo, že automobily vybavené plynovými turbínami mají skvělou budoucnost. Firma Rover dosáhla v jejich vývoji znamenitých výsledků a nebyla daleko od zavedení sériové výroby. Turbínové Rovery JET 1 - 1950 disponující výkonem 183,9kw, dosáhl roku 1952 na letmém kilometru rychlost 244,56km/h. V letech 1963 a 1965 startovaly turbínové vozy Rover-BRM ve slavném vytrvalostním závodě v Le Mans.

Luxusní řada s označením P5 se představila v roce 1958 a postupně se do výroby dostaly P5 3-litre (1958-67), P5B 3,5-litre (1967-73), P5 2,4-litre (1962) a 2,6-litre (1962-66). Kromě konzervativně vyhlížejících modelů Saloon, vznikly rychlé kupé MK II 3-litre s motory vybyvenými hlavou Weslake. Modely MK III byli představeny pro sezonu 1966 s příplatkovou samočinnou převodovkou a motorem o výkonu 98,6kw. 

  Následujícího roku se odehrála premiéra modelu 3,5-litre určeného pro náročnou klientelu. Poháněl jej hliníkový motor V8 o objemu 3.528ccm 135,3kw původně vyvinutý americkým koncernem GM. Vůz P5B (B=Buick), vyhledávaný nejbohatšími prominenty včetně královny Alžběty II, se vyráběl prakticky beze změny do roku 1973. Rovery řady P5 existovyly jako čtyřdveřové sedany a dvoudveřové masivní kupé s mechanickými nebo automatickými převodovkami. Nová generace P6 změnila image značky. Skládala se z typů P6 2000 (1963-73)

  Rover 2000 TC a automatic (1966-73), 2200SC, TC a automatic (1973-76), P6B 3500 (1968-76) a 3500S (1971-76) a North American P6B 3500S (1969-71). Vozy řady P6 přinesly celou řadu nových konstrukčních prvků, jimž se firma snažila předběhnout konkurenci. Rover dokonce vážně uvažoval o turbínovém pohonu, ale nakonec zůstalo pouze u prototypu s označením Rover T4. Nakonec dostal přednost řadový čtyřválec OHC o objemu 1.978ccm, později převrtaný na objem 2.205ccm. 

V roce 1965 pohltila automobilka Rover Company Ltd známou společnost Alvis z Coventry a o rok později byla sama zakoupena koncernem Leyland, jenž se specializoval na výrobu nákladních automobilů. V roce 1968 se Leyland Motor Corporation spojil s British Motor Holdings a výsledkem fůze byla British Leyland Motor Company. 

  V polovině roku 1976 se na trhu objevil nový typ SD 3500 s pětidveřovou karoserií, jejíž příď se nápadně podobala vozu Ferrari Daytona. Rover 3500 byl za technické řešení poctěn cenou Vůz roku 1977. V průběhu dalších let se původní řada SD 3500 rozrostla o další modely (např. 3500 S, SE, Vanden Pallas, 2000, 2300, 2400, 2600) a na jejím vrcholu stál Rover 3500 Vitesse (1982-86) s osmiválcovým motorem 3.528ccm/140kw jenž vozu umožňoval dosahovat rychlost až 219km/h. Koncern British Leyland Motor Company od počátku osmdesátých let spolupracoval s japonskou automobilkou Honda. Triumph Acclaim z roku 1981 byla vlastně z části přepracovaná a v Anglii vyráběná Honda Ballade. Dalším plodem spolupráce s Hondou byl v roce 1984 Rover 213 poháněný řadovým čtyřválcem 1.342ccm/52kw.

  Rover 213 se stal základním modelem řady 200, která se o dva roky později rozrostla o modely 216 1.598ccm s karburátorem 63kw, nebo se vstřikováním paliva 76,5kw.

  V roce 1986 byla zahájeny výroba modelové řady Rover 800, odvozené od japonských vozů Honda Legend. K čtyřdveřovým sedanům vyšší střední třídy přibyla v roce 1988 verze se splývavou zádí, čímž firma navázala přímo na předchozí typ SD 3500. Do řady 800 (800, 820, 825, 827) se montovaly vznětové i zážehové motory pokrývající výkonové spektrum od 87 do 130kw. Značce Rover přinesla řada 800 značné obchodní úspěchy, které zároveň pozdvihly prestiž značky na evropských i zámořských trzích. Přetahování Britských automobilových značek neúprosně pokračovalo. Skupina Rover, Jaguar, Triumph Ltd prodala v roce 1984 značky Jaguar, Daimler (nakonec skončily v náručí Forda) a v roce 1987 byl prodán Leyland. Od roku 1983 se skupina prezentovala jako Austin Rover Group a Rovery se prodávaly spolu s ostatnímy modely skupiny a finančně slabá firma bojovala o místo na trhu dál. V srpnu 1988 došlo k odprodeji skupiny od British Aerospace a Austin Rover byl následně zestátněn. V roce 1991 vznikla firma Rover Cars a do její nabídky byly přiřazeny typy Mini, (později Austin Mini). Metro, (později Austin Metro), Austin Maestro a Austin Montego. 

  Austin Maestro a Austin Montego, byly modernizovány na podzim 1989 s motory 1,3 + 1,6 + 2,0 + 1,8TD + 2,0TD a vyráběly se až do roku 1993. 

  Premiéra již druhé modelové řady 200 se odehrávala v roce 1989 a souvisela se zavedením modelu Hondy Concerto na britských ostrovech. Modely s pětidveřovou karoserií dostaly do vínku nový řadový čtyřválec Rover 1,4L a motor 1,6L z produkce Hondy (modely Rover 214 a 216). O rok později představil Rover třídveřové provedení a rozšířil nabídku motorů o 2,0L a turbodieselový 1,8TD. Na autosalonu v Ženevě 1992, představil Rover kabriolet 216. V roce 1990 se představily nové vozy řady 100 - Metro, zahrnující tří a pětidveřové varianty osazené motory 1,1L a 1,3L. 

  Na podzim roku 1991 měla premiéru řada 400. Nejednalo se o nový typ v pravém slova smyslu, ale o čtyřdveřové modely řady 200 (modely 214, 216, 218). Od podzimu 1992, kdy přibyla karoserie kupé a dvoulitrové turbo, se pro zjednodušení někdy uvádějí řady 200 / 400 společně. V dalších letech se motorová paleta rozšířila o diesel 1,9L a objevilo se i kombi s označením Estate. V letech 1993-95 vyrobil Rover limitovanou sérii 2000 kusů roadsterů MG RV8, pod jejíž kapotou předl vidlicový osmiválec 3.946ccm / 142kw, který umožňoval vozu dosahovat rychlost až 217km/k se zrychlením 7s.

V roce 1994 koupila největší britskou automobilku firma BMW, a to za 800 milionú liber v hotovosti. Nejvíce byla tímto krokem zaskočena Honda, která se podstatně zasloužila o velký rozvoj Roveru a radikálně o jeho obchodní úspěchy.

  Modelová řada 100 prošla v roce 1994 výrazným restylingem, přičemž technicky využívala spřízněnost s větší typovou řadou 200 v oblasti motorů a plynokapalinového odpružení Hydragas. Tří a pětidveřové vozy byly vybaveny zážehovými čtyřválci 1,1L/44kw + 1,4L/55kw a vznětovým čtyřválcem 1,5L/42kw. Kromě klasické pětistupňové převodovky byla v nabídce Roveru 100, 111, 114, 115 a akčního modelu Kensington také převodovka CTV s plynule měnitelným převodem.. Nejvýkonnější model 114 s motorem 1,4i dosahoval maximální rychlosti 166km/h.

  A co legendární praotec Rover Mini? Ve výrobě v roce 1998 stále zůstává - mimochodem v život toto geniální řešení uvedl Sir Alece Lessigonis v létě 1959. Původní v předu napříč uložený čtyřválec byl nahrazen čtyřválcem řady "K-series" 1.275ccm / 46kw s vícebodovým elektronickým vstřikováním a rozvody OHC. Automobil dosahující maximální rychlosti 145km/h byl vybaven čtyřstupňovou převodovkou a dokonce airbagem. Model Cooper 1.274ccm / 37kw existoval v období 1992-96. V roce 1998 byly v nabídce automobilky nejmenší vozy pod označením: Mini, Mini Cooper a akční modely Sekine, British Open, Cooper Monte Carlo a British Open II.

  V roce 1998 v Ženevě, byla představena koncepční studie 3,1m dlouhého třídveřového vozu Rover Spiritual, poháněný ležatým tříválcovým motorem o výkonu 45kw. Miniautomobil vážící 700kg zrychloval z 0-100 za 13s., přičemž jeh motor se uspokojil v běžném provozu s pouhoučkými 3L na 100km! Studii Spiritual, opatřené plynokapalinovým odpružením Hydragas, sekundoval v Ženevě pětidveřový prototyp Rover Spiritual Too o délce 3,5M.

  V řijínu 1995, u příležitosti Londýnského autosalonu Motor Show se modelová řada 200 dočkala konečně nové generace. Velmi elegantní Rover 200 se splývavou zádí se vyrábí v tří a pětidveřovém provedení. K dispozici jsou napříč umístěné čtyřválcové motory Rover typu "K-series" 1,4i  55kw s osmi ventily a následně pouze se šestnáctiventilovou technikou 1,4i  75kw + 1,6i 82kw. V nabídce byl také čtyřválcový turbodiesel 2,0SDi 77kw s přímým vstřikováním paliva, který se mimo jiné po letech ukázal jako téměř bezproblémový "držák". Novinkou byl v pětidveřovém 200 Vi čtyřválec 1,8i s variabilním časováním ventilů a výkonem 107kw (montoval se také do dvoudveřového roadsteru MG-F). I když nová generace vozů Rover 200 od roku 1995 již nevznikala ve spolupráci s Hondou, převzal od ní výrobce některé osvědčené komponenty.

  Na autosalonu ve Frankfurtu nad Mohanem byla v roce 1997 představila automobilka akční model Rover 200 BRM, který je jakousi remiscencí na legendární turbínové vozy, které se zůčastnily legendárního závodu 24hodin v Le Mans a málem se jejich motory dostaly do sériové výroby. Rover 200 BRM byl vyveden v Britské závodní zeleni a pohání jej čtyřválec 1,8i 105kw s proměnným časováním ventilů, který Roveru 200 BRM umožňoval dosahovat rychlost 219km/h se zrychlením 7,5s. Rover počítal v roce 1998 s pětiset kusovou sérií tohoto velmi atraktivního, adrenalinem a luxusem nabitého BRM.  

Modelová řada Rover 400 byl posledním plodem spolupráce s japonskou Hondou, přičemž konstrukce Roveru 400 vychází s předchozí generace modelu Honda Civic. V roce 1996 přibyla ke stávajícímu čtyřdveřovému sedanu verze s 5dv. stupňovitou zádí - tzv. liftback. Rover 400, 414, 416, 420 a 420SDi nabízel vždy velmi vysokou úroveň standardní výbavy v které nesměly chybět airbagy-2x, ABS, el. okna, DO centrální zamykání, imobilizér, interiér obložený dřevem... Rover 400 oplývá velmi dobrými jízdními vlastnostmi a výbornými brzdami. Jsou vybyveny pětistupňovou manuální převodovkou, nebo na přání čtyřstupňovým automatem. Motorové spektrum tvoří zážehové čtyřválce 1,4i 75kw + 1,6i 16V 82kw + pro vozy s automatem 2,0i 16V 100kw a existují verze 2,0i 16V 100kw s manuálem. Pro příznivce nafty je v nabídce vynikající turbodiesel s přímým vstřikováním a turbodmychadlem 2,0Sdi 77kw - verze 2,0Sdi bez chladiče stlačeného vzduchu disponuje výkonem 63kw.

V Ženevě se v roce 1994 jako samostatný typ objevila "čtyřstovková" kombi verze Rover 400 Tourer vedeného jako samostatný model s motorem 1,6 16V.

Modelová řada Rover 600 - čtyřdveřový sedan se stupňovitou zádí, představená v roce 1993 vychází z konstrukce Hondy Accord. Svou standardní výbavou, kvalitou, dílenským zpracováním a cenou svůj vzor velmi výrazně překonává. Šestnáctiventilové řadové čtyřválce 1,8i 85kw + 2,0i 85kw + 2,0 98kw + 2,3i 116kw a dokonce verze 2,0 Turbo 147kw vynikají mimořádně kultivovaným během, nízkou spotřebou a velmi příznivými výkonovými charakteristikami. Nabídku doplňuje spolehlivý, přeplňovaný turbodiesel s přímým vstřikováním Rover 620Sdi / 620Di 77kw. Rover 600, 618, 620, 623 a akční model Rover 623 Kingston se rovněž dodávala se čtyřstupňovou samočinnou převodovkou. Oficiální nástupce Roveru 600 se měl představit na sklonku roku 1998.

Angličané milují luxsusní a otevřené vozy a automobilka Rover jich nabízela celou škálu, i když zdaleka ne všechny exportovala. Tyto vozy většinou vznikaly na podvozkových platformách již existujících řad. Vůz Mini Cabrio se oficiálně objevil v roce 1992 a pro modelový rok 1997 byl nybízen pouze s motorem 1,3 46kw a čtyřstupňovou převodovkou. 

  V roce 1993 měl premiéru model Rover 100, 114kabriolet (na základě modelu Metro) s motorem 1,1 a ve výrobě se udržel až do roku 1997. V roce 1993 byl do Roveru 100 montován také francouzský vznětový motor koncernu PSA o objemu 1,4ccm.

  V Roce 1992 představil Rover kabriolet na podvozku tehdejší 200/400 a byl vedený až cca do roku 1998 jako samostatný typ Rover Cabriolet. Do roku 1997 by nabízen s motorem 1,4 16V a poté byl a pohonná jednotka vylepšena na šestnáctiventilový řadový čtyřválec 1,6 16V 82kw. Rover Cabriolet dosahuje s tímto motorem a pětistupňovou převodovkou rychlost 185km/h. Ovšem v nabídce byla také samočinná převodovka s plynule měnitelným převodem.

Výroba roadsteru MG RV8 ještě neskončila (1993-95) a už se šeptalo o jeho nástupci.

  Na Ženevském autosalonu v roce 1995 byla představena velkolepá premiéra dvoumístného roadsteru MG-F s motorem uloženým za sedadly, ale před zadní poháněnou nápravou s pětistupňovou převodovkou. Motorové spektrum začínalo základním řadovým čtyřválcem 1,8 88kw, až po nejvýkonnější 1,8VVC 107kw s variabilním časováním ventilů. Obě nápravy MG-F jsou nezávisle zavěšeny a umístěny na pomocných rámech s využitím trojuhelníkových a příčných ramen s plynokapalinovým systémem odpružení Hydragas. Maximální rychlost je 209km/h a zrychlení 7s. Po několika letech prodělal MG-F facelift a byl pojmenován MG TF.

V nejvyšší a nejluxusnější třídě byl nabízen Rover 800. V roce 1986 to byla britská verze Hondy Legend. V roce 1992 Rover řadu 800 modernizoval a doplnil o nové motory. Další inovace přišla v roce 1996 a v roce 1998 byly nabízeny čtyřdveřové velmi luxusní sedany se stupňovitou i splývavou zádí a obrovské majestátní dvoudveřové kupé 800 + 825. Nabídka motorů tvořila tři řadové čtyřválce 2,0 100kw + 2,0 Turbo 147kw + 2,5L Turbodiesel 89kw + vidlicový šestiválec 2,5 129kw, který je alternativně doplněn o nově vyvinutou čtyřstupňovou samočinnou převodovkou. Nástupce řady 800 byl model částečně vyvinutý ve spolupráci s mnichovskou automobilkou BMW. 

  Jedná se o Rover 75, který své konkurenty odzbrojoval svým jedinečným a nenapodobitelným vzhledem, luxusem i kvalitou. Jeho premiéra se odehrála v roce 1998 a do prodeje se dostal v roce 1999

 Rover 75 - prošel v roce 2004 faceliftem.